A tady je právě ten problém. Ať někdo SKUTEČNĚ dokáže, že dokument, na kterém je napsáno, že Kundera někoho udal, je pravý. Ať někdo SKUTEČNĚ dokáže, že Kundera vůbec někoho udal.
Já jsem takový důkaz zatím neviděl. Opravte mě, jestli se pletu. Jeden papír, který kdosi vytáhl kdesi z archivu, pro mě není relevantní důkaz. A ptám se: Proč byla informace zveřejněna takovým způsobem? Je za tím touha po senzaci? Je za tím touha po spravedlnosti za každou cenu, i když o spravedlnosti ani nemusí jít?
Co za tím jednoznačně není, je objektivita. Občas se mi stane, že se ke mně dostane informace, která mi zvedne mandle. Informace o tom, že Milan Kundera někoho udával, je jednou z nich. Nejsem pamětník, ale podle toho, co jsem si přečetl, co jsem zaslechl, co jsem viděl ve filmech, se právě v padesátých letech likvidovali lidé jen na základě jakési neurčité informace. A často bylo vcelku jedno, jestli dotyčný nějakou ilegální činnost dělal nebo ne.
A jak se chová ústav, který zveřejnil informaci o Kunderovi? Je odpovědné, že na základě dostupných informací udělal z Kundery sprostého udavače? Navíc v situaci, kdy se vina či nevinna už zřejmě nemůže nikdy prokázat.
Nejhorší je pomluva, kterou se dozví hodně lidí, a která alespoň na chvíli působí věrohodně. Já rozhodně nehodnotím, jestli Milan Kundera z mladické nerozvážnosti nebo ideové zaslepenosti nebo nevím z jakého důvodu, někoho udal. Nechci to hodnotit, protože se pravdu nikdy nedozvím. Hodnotím způsob, jakým byla rozpoutána tato štvanice.
Milan Kundera byl zkrátka bez pořádných důkazů veřejným míněním odsouzen. A nařčení, že je udavač, už mu nikdo neodpáře. Až někdo přijde a ukáže listiny, které jeho vinu zdokladují tak řeknu: To je teda svinstvo. Jenže to se nestalo...
Tak kamenujme Kunderu, kamenujme všechny pomluvené. Proč? No přece proto, že nemáme důkazy...