Karel Kopeček

Proč nemám rád starostu Prahy 5 Milana Jančíka...

5. 09. 2008 16:32:36
Protože mi vadí, jak se chová. Tak by mohla znít jednoduchá odpověď. Vlastně se panem starostou nemám nic do činění. Trvalým bydlištěm jsem středočech. Přesto se mě výrazně dotklo, když jsem se zcela náhodou dozvěděl o tom, že vedení radnice Prahy 5 hodlá zastavět další výraznou část této městské části.

Vysvětlím... Je to již zhruba rok a čtvrt, co bydlím s přítelkyní právě v Praze 5. A mám dokonce to štěstí, že přímo v sousedství jsou Dívčí hrady. Nádherné místo.

Záměry na změny územního plánu, které radnice odeslala na pražský magistrát však mají tuto část Prahy změnit. K nepoznání změnit. Byty, kanceláře, možná nějaké obchodní centrum. A nejde jenom o „Dívčáky“, ale také o stolovou horu Vidoule, park Kavalírka a další místa.Co mě napadá? Nejmírnější z mých názorů je, že si neumíme vážit krásných míst, která kolem sebe máme. To opravdu chceme mít z Prahy jenom velký betonový skelet? Opravdu chceme žít jenom mezi parkovišti, obchodními centry a nově postavenými sídlišti? Nechci být zaujatý, ale tohle mě opravdu mrzí. Neupírám ODS v Praze 5 velkou zásluhu na tom, že se například ze Smíchova stalo druhé centrum Prahy. Starou továrnu bývalé „Tatrovky“ nahradily moderní budovy. Z mého laického pohledu dobrá práce.

Jaký je v tom ale rozdíl? Takovou otázku mi může položit kdokoli. Rád odpovím. Pamatuji Smíchov i v „tatrovácké“ době. Od „Tatrovky“ jsem pravidelně jako kluk odjížděl na dětský tábor. Na Smíchově mám i díky tomu spoustu kamarádů. Mohl jsem proměnu Smíchova pozorovat. Zdejší budování bylo jen nahrazením starého za nové. Ale proč chce někdo sakra zastavět „Dívčáky“? Pane starosto Jančíku, ruku na srdce, byl jste se zde někdy projít? Znáte to tady i ve skutečnosti nebo je to pro vás jenom volná plocha na mapě?

Tímto se pomalu dostávám k vysvětlení titulku mého blogu. Proto nemám rád starostu Prahy 5 Milana Jančíka... Nemám ho rád proto, že dělá z Prahy betonový skelet i tam, kde prostě být nemá. A neumlčí mě ani kritici, kteří budou tvrdit, že toto je prostě normální vývoj. Nezlobte se, ale tohle opravdu není normální.

Nutno dodat, že konkrétně „Dívčáky“ pro mě mají zvláštní, i když trochu smutný nádech. Krátce před tím, než mi loni v dubnu zemřel děda na rakovinu, seděl jsem zde s přítelkyní a pozoroval večerní Prahu. A povídal, že s dědou to vypadá špatně. Přítelkyně mě objala a řekla mi: Já bych ti ráda řekla, že to bude lepší, ale ono nebude. Jediný, co můžeš dělat je, že budeš co nejčastěji s ním... Měla pravdu. I díky tomuhle večeru pak došlo k tomu, že jsem s dědou strávil jeho poslední den v nemocnici. A když si vzpomenu na tu dobu, vzpomenu si na sterilní nemocniční pokoj. Vzpomenu si ale také na chvíli, kdy jsem seděl na „Dívčácích“ a definitivně pochopil, že mám posledních pár okamžiků na to, abych byl s dědou. Možná sentimentální, ale i tohle je život...

Co na závěr? Snad rada pro ty, kteří se na Dívčích hradech ještě nebyli projít. Jděte se sem podívat. Projděte se přes „Dívčáky“ do Prokopského údolí. Je to nádhera. A snažte si zapamatovat, jak to tam vypadá. Možná to bude naposled, co jste viděli v Praze trávu, stromy a kousek přírody, na které se neprohání buldozery.

Pak je tady ještě jedna možnost. Té ale nevěřím. Není to ani tak možnost. Spíš přání. Pane starosto Milane Jančíku. Jděte se sem podívat i vy. Třeba pak pochopíte, proč jsem napsal těchto pár řádek. A třeba pochopíte, že lidé, kteří se jdou na takové místo projít, projet na kole nebo na podzim pouštět draka, jsou pro vás, jako pro starostu, daleko důležitější, než nové bytové centrum, ze kterého budou úžasný výhled na Prahu pozorovat jenom ti, kteří na to mají...

Autor: Karel Kopeček | karma: 20.37 | přečteno: 1111 ×
Poslední články autora